Jezdci
hudba a text: L. Konderla
Jsme jezdci, co plují časoprostorem,
do dálky, či zpátky za stejným obzorem.
Jak můry, co světlu slepě věřily,
motýlí křídla, si všechny spálily.
Co naplat, tvá cesta už dávno začala,
do sedla tvé tělo tvrdě nandala.
Jak vítr tvá duše rychle letí v před,
ten závod o bytí není žádný med.
Ref:
Máme cestu drsnou klikatou,
písek, bláto, vodu stojatou.
Jeden jezdec rychle najde cíl,
druhej tam bloumá trochu dýl.
Tou cestou stejnou dávno jiní šlapali,
tam pot i slzy, stopy nechali.
Noví jezdci vidět nechtějí,
maj hrdost svou i naději.
Jen málo a zřídka jezdec jede sám,
na blízké své druhy, často spoléhá.
Dej ruku a stiskni pevně dlaň tu mou,
a věř mi, že vždycky, stál jsem za tebou.